Ráno, kdy? zaene zvonit budík, asi zhruba v 6.30, tak by se nám zdálo, ?e Lukáš ješti spí, ale z tohoto omylu nás vyvede pomalu se z peoin vyšinující ruka, která marni tápe po budíku. Dalším omylem by bylo myslet si, ?e hned vstane. Ale po ruením zásahu rodieu poece jenom Lukáš vstane-teda vypotácí se. Oblékat se nemusí, proto?e na sobi nosí pooád jen jedno a to samé obleeení a o nijaké hygieni nemu?e být ani oeei, proto?e na to není eas, po Lukášovi probuzení je toti? pul osmé. Po ruení hádce s rodiei je vypuzen z domu a potácivým krokem se vydává do školy. Normálním tempem by se nikdy do školy nedostal, ale dostane ho tam veas dav senzacechtivých novináou, kteoí by chtili dostat obrázek této kreatury, na první stránku svých novin. Témio ušlapán se vplí?í do školy. Tím zaeíná jeho ka?dodenní utrpení (I utrpení jeho ueitelu).

První hodina se odehrává ve znamení Lukášova hlasitého pomlaskávání a marného sna?ení ueitelu vyrovnat se se svým psychickým stavem. Po skoneení první hodiny se na svitelné tabule, která oznaeuje poeet ješti Lukášem nezdecimovaných pedagogu, odeete jedna a z 8. toídy vybihnou dva lékaoi s nosítky, na kterých le?í bezvládné tilo ueitelovo.

Ueitel Toman, ueitel eeštiny, však není ?ádný zaeáteeník a Lukášovo chování ho nemu?e vyvést z míry. Ne nadarmo se mu poezdívá (Kamikadze)! Po nikolika desítkách výchovných pohlavku a kopancu se ueitel rozehoívá a odvádí ho do kotelny, odkud se po nikolika minutách vrací pouze ueitel, Lukáš se poipotácí o pul hodiny pozdiji, bohatší o nikolik monoklu a podlitin.

Jednou o velké poestávce Lukáš jako obvykle v zajetí buchet a zákusku plánoval, jak vyzrát na podlého Kamikadze. Na nic však jako obvykle nepoišel, a tak alespoo vyprázdnil další koš, do jeho poíchodu plných jedlých i nejedlých odpadku. Zvoní, to je signál pro Lukáše, aby rychle obešel, zatím prázdné, lavice a podíval se, jestli na nikteré není poilepená ?výkaeka. Po úspišném lovu na ?výkaeku se Lukáš usadil do své lavice a zaeal prohledávat aktovku plnou zamaštiných papíru , které jen vzdáleni poipomínali to co by mili - ueebnice, jestli mezi nimi není nico na jeho díravý zub. Nevyrušil jej ani poíchod ueitele, nervózního Hájka. Pouze mu ukradl svaeinu a o víc se nestaral. Pan ueitel Hájek u? byl od Lukáše zvyklý na ledasjaké skopieiny, ale tohle na nij bylo opravdu moc. Okam?iti se odebral do oeditelny sti?ovat si. Po rozhovoru s Lukášovi nakloninou oeditelkou se opit pohnul odpoeítávae zdravých

ueitelu. Tím zakoneila toetí hodina. A zaeala poestávka vyplniná Lukášovým ?raním. Potom zaeala hodina etvrtá.

Její zaeátek se jako v?dy projevil zazvoniním. Potom vstoupila ueitelka dijepisu. Usadila se, otevoela seznam na zkoušení a zaeala vyhledávat obi?, kterou vyvolá. Los padnul na Lukáše, opit ?eroucího. S plnými ústy se poikolébal k tabuli a s výrazem v oeích, kterých poipomínaly nico jako:"Co asi zase chce ?". Ta polo?ila první otázku a nic, pouze Lukášuv pohled oíkal :"Co to asi je ?"."Co to máš v úst... ne, ne to by nebyl ten správný výraz, co to máš v té hubi ?", zeptala se ueitelka . "Ale nic paní ueitelko, jen chleba se šunkou.", odsekl Lukáš. "Ty prase, dej to sem, to je moje !!", zakoieela ueitelka, ztrhla Lukášovi chleba z huby a sama jej zaeala poe?vykovat. Tentokrát mil namále Lukáš, ne ueitelka. Neztratil však orientaci a vytasil zpod ko?ichu samopal vzor 58 a zaeal ohro?ovat ueitelku. "Naval to sem, nebo se neznám !" zakvieel. Po zjištiní, ?e nemá nabito zaeal samopal okusovat. Ueitelka vítizoslavni dojídala svuj chleba. Tím skoneila etvrtá hodina. A zaeala pátá.

Nutno oíci, ?e tilocvik nemil Lukáš nikdy moc rád. Ješti, ?e má od doktorky potvrzení, ?e je trvale neschopen, proto?e si poes boicho nevidí na zem. Ale i poesto jej tilocvikáo zaoazoval do svého programu, vitšinou jako kozu. Ale spolu?ákum /spolublbcum/ se to nelíbilo nebo? je to vysoká koza. Lukáš toti? díky zakrnilému svalstvu nemu?e pokleknout. Proto se jej o poestávkách sna?ili ruznými zpusoby ohnout, co? se jim zatím nepovedlo.

Po poslední poestávce následovala poslední hodina-fyzika. Ve fyzice se Lukáš silni nudil. Le?el pod lavicí, nenápadni pojídal chleba a se zájmem pozoroval ueitelku, jak se marni sna?í svým výkladem zaujmout ?áky. Po chvíli mu došel chleba a tak se vydal po etyoech ke koši, mylni se domnívajíc, ?e tam po nim ješti nico zbylo. Smutni hledíc na dno prázdného koše, si Lukáš ani nevšiml, ?e za ním stojí ve tváoi brunatá ueitelka, eíhajíc jako šelma na to, a? si jí Lukáš všimne, aby ho mohla tilesni i psychicky potrestat. Kdy? se však dlouho neobracel, nakopla jej, aby ho na sebe upozornila. Nestalo se však, díky Lukášovým tukovým polštáokum. A tak byl nicnetušící Lukáš a zlostná ueitelka jen pro zábavu toídy. Brunátná tváo nad Lukášem však vistila, ?e s legrací bude brzo konec. Koneeni se Lukáš ohlédl, zaostoil na rudý, oválný objekt poed sebou a s milým úsmivem se zadíval na ueitelku, doufajíc ?e se vzteklá kantorka dr?í pravidel Komenského výuky. Mil smulu, nedr?ela. Vzápití jej toti? zaeala zpracovávat nohama i pistmi. Lukáš se na ni jen pooád usmíval nechápaje co s ním ueitelka provádí. Teprve, kdy? mu pooádnou fackou vyrazila deset zubu a navíc, kdy? vzápití zjistil, ?e má zlomených nikolik údu, zaealo mu pomalieku svítat. Ješti, ?e nic necítím, pomyslel si a pomalu se vymotával z krvavého obití paní ueitelky, aby se zkusil schovat ve smíchy se dusícím chumlu ?áku. Jeho úmysl se mu však nezdaoil, pouze jej zaplatil zbytkem chrupu. To je, ale poíliš pomyslel si Lukáš, poedposlední protéza. Ubalil ueitelce takovou ránu, ?e se svalila. A co nejrychleji se sna?il zapadnout do chumlu ?áku, co? se mu moc nedaoilo, proto?e kam se vrhl, tam se ?áci rozestoupily, aby si dostateeni prohlédli smišnou postavieku ?áka o kterém prakticky a? do tei nevidili, aekoliv byl mezi nimi nejdéle. Byl brzy chycen a vzápití se mu ueitelka revan?ovala neméni zdaoilou ranou. "Crrrrrrrrrr", ozvalo se z chodby, a ze toídy pro zminu bouolivé "Huuráááááááá!". To Lukáše zachránilo doslova poed smrtí. Ze toídy se vyvalil dav prchajících ?áku, který s sebou jako hurikán vynesl i Lukáše. Ten mil hladké poistání, zrovna v odpadkovém koši. Rychle se posílil a zaeal se kutálet prye, poed ueitelkou, která se zrovna oprašovala po pohromi, která ji potká v?dy po zazvoniní na poestávku.

Chudák Lukáš! Celou poestávku strávil pro jistotu na záchodi, schován pod zavoeným prkénkem, a toásl se strachy. Po chvíli si oddychl a zaeal poemýšlet, jak opustit záchodovou mísu. Prkénko se toti? nedalo zvednout, nebo? na nim sedil ?ák Dušan se svými 120-ti kily a vykonával potoebu, ani? by si poed tím zvednul desku. Lukáš se pooádni nadechl a zatnul všechny svaly. Mísa nevydr?ela, praskla a Lukáš se koneeni vztyeil v celé své velikosti, nevidouc o nepatrné, sto-dvaceti kilové záti?i. Zmatený Je?ourek, jeho? ponikud delší poirození se líni povalovalo na Lukášovi krku, si pooád ješti myslel, ?e jeho "nosie" si všimne svého "pasa?éra" a nevyjde s ním na chodbu. Tím by toti? vyšlo najevo, co Dušan celé roky tajil pod zipem kalhot.

Lukáše však ani nenapadlo zustat déle na záchodi a vyrazil i se svým boemenem na chodbu. Všechno bylo jako obvykle, jen se mu zdálo, ?e se mu spolu?áci smijí o nico více ne? jindy. "No nic", pomyslil si a zamíoil k zástupu otrhaných a hladových ?áku, kteoí nedoekavi eekali na poíchod po zuby ozbrojeného ueitele, který jim dá povel k odplazu do jídelny. Po poíplazu se Lukášova pomalá a? plazivá chuze najednou zminila v 3. kosmickou rychlost, která ho v pudu sebezáchovy hnala i s chudákem Je?ourkem na jeho zádech, jako prvního k prázdné míse, aby vzápití zjistil, ?e mu k obidu jako obvykle nic nezbude. Po tomto zjištiní se vrhl na ueitele, aby si na nikom vylil vztek. Ueitel však neeekal a? bude napaden a vrhl pohotovi po Lukášovi odjištiný granát P-8 a kupodivu hned napoprvé zasáhl. “Práááááásk", ozvalo se a tlaková vlna neúprosni zaeala nieit zaoízení školní jídelny. Spousta kouoe, prachu a zbytky lidských til poletovaly vzduchem. Po usazení prachu šlo rozeznat co pohromu poe?ilo a co ne.Do té první skupiny bychom mohli zaoadit nikolik stolu, nikolik ?áku, pár ueitelu a kupodivu i Cikánka s polomrtvým a nahým Je?ourkem na zádech. Do té druhé skupiny vicí a lidí, tedy do tich, kteoí nepoe?ili mu?eme zaoadit hodni stolu, spoustu ?áku a ješti více ueitelu, Je?ourkovo poirození, které bylo snad ješti ?ivijší ne? sám Je?ourek, proto?e poskakovalo po jídelni a zanechalo za sebou stopu Je?ourkovi zelené krve. Poslední co nepoe?ilo bylo nikolik Lukášových prstu. Sám Lukáš

vyvázl "pouze" se spoustou tr?ných ran, ale Je?ourek, ten sice nedopadl zase tak špatni po stránce fyzické jako po stránce duševní. Kdy? toti? vidil Lukáše, jak si rány lepí sekundovým acetonovým lepidlem byl na omdlení. A ta ztráta pindíka? Drobný detail! Sotva Lukáš dolepil své rány, odplazil se do šatny. Pomalu se zaeal shánit po svých vicech, po vzoru ostatních. Po pul hodini úporného hledání si koneeni uvidomil, ?e v šatni ?ádné vici nemá, proto?e se nepoevléká. A tak se plazivým krokem vydal k domovu. Poté, co jej málem zajel traktor s hnojem a nikolik dalších vozidel, š?astni unikl ušlapání (o vlas) a vplazil se na námistí. Davy nakupujících se s panikou v oeích rozprchly. Na

liduprázdném námistí zustala pouze paní Cikánková, která zaeala Lukáše s lasem v ruce nahánit. V zápití byl dosti?en, nebo? nedokázal své 200 kilové tilo rozhýbat do té rychlosti, jakou vyvinula jeho matka. Byl vleeen i s u? mrtvým Je?ourkem poes celé námistí. Za velké rychlosti na nij jeho máti vykoikovala výhru?ky typu : "No poekej to bude buchec, to nepoe?iješ, zas si na tebe sti?ovali ze školy, ale já si to s tebou vyoídím..!!!" Ješti, ?e se toho chudák Je?ourek nedo?il, zemoel zpola vykrvácením a zpola na otravu krve, která se otrávila ze zbytku Cikánkova tila, které

se dostaly mu do krve. Paní Cikánková si však Je?ourka všimla a v domniní, ?e ješti ?ije, do nij vyprázdnila zásobník své pistole a vyplísnila Lukáše za to, ?e si domu nosí takové hovadiny. Koneeni doma, oddychla si paní Cikánková a Lukáš se zhrozil a na eele mu vyrazily krupije chladného potu. Vidil toti? co poijde! I paní Cikánková to vidila a tak se škodolibým úsmivem, bitku vištícím, vstoupila do domu. Vzápití byl Lukáš odvleeen do soukromé mueírny

Cikánkových a tam jej zaeala matka rueni poesvideovat. O eem? Nu poeci o tom, ?e ve škole musí poslouchat, ?e polévka se pije ze l?ieky, ?e se nevra?dí, ?e zvíoátka také chtijí ?ít, ?e v kostele se nepokoikuje, ?e Lukáš neleze na hrad........ Po hodini poesvideování ho opustila, nebo? u? nebyl poi vidomí a nebylo na nim co zlomit ei vypíchnout. Ješti, ?e mu jedno oko zbylo celé, proto?e si ho schoval do kapsy. Poté, co se vzpamatoval namontoval si oko a vyrazil do krou?ku.

Jeho krou?ek, "Mladý abstinent" se konal v nedaleké hospodi "U vyblitého piva". S cigaretou v ústech a poloprázdnou lahví od rumu se vpotácel do chumlu "abstinentu". Zde se cítil jako doma, proto?e nebo? poed ním nikdo neprchal, byli toti? všichni z jednoho tista a navíc smrad z alkoholu poebil i Lukášovy smrady. Schuzka zaeala tím, ?e na mol opilý poedseda se pokusil vykoktal nikolik souvislých slov, co? se mu nepovedlo a navíc se uprostoed "projevu"

skácel poímo do sudu, který byl dutý a plný vzduchu. Sklidil nadšený potlesk. Ka?dý si pak našel svuj sud a v nim potom plaval, jen Lukáš mil svuj kontejner, proto?e by se do sudu nevešel. Brzy však nemil v eem plavat, nebo? všechno pivo vypil v rekordním ease, za co? sklidil ješti vitší potlesk ne? poedseda. Poedsedovi se to moc nelíbilo a tak hodil Lukáše do kontejneru s denaturovaným lihem a oekl:"A tei si plavej". Lukáš neplaval. Nemil v eem. Všechno vysál ve stejném rekordním ease jako poedtím. Potlesk otoásal stinami budovy. Poedseda v domniní, ?e mu Lukáš prozradí jak to dilá, ho hodil do kontejneru s vodou. To, ale nemil dilat, nebo? za chvíli museli Cikánka vytáhnout se

silnou otravou. Kdy? se na ulici probral zafunil:"Fuj, co to bylo ?!" posbíral se a vydal se do dalšího krou?ku, sebeobrany.

Ve dveoích u? na nij eekal mistr a na uvítanou mu pooádni namlel za to, ?e poišel pozdi. Jen co se posbíral, tak se vší silou rozkutálel proti mistrovi, který bleskurychle zaujal bojové postavení, ale nebylo mu to nic platné. Lukáš se trefil poímo do nij a povalil ho. Mistr však neváhal pou?ít nedovolených prostoedku. A tak, kdy? se na nij opit Cikánek rozvalil, vytasil zpod košile pancéoovou pist ROVVER-T2 a z bezprostoední blízkosti vypálil do Lukáše. Zcela zdeptaný Lukáš uznal, ?e prohrál, a v dešti kulek se vyhrabal z kráteru a prchal z dostoelu mistrova samopalu. Poes svou opatrnost byl nikolikrát zasa?en, ale unikl. Zamíoil ke svému domovu, ke své rodné chatrei !

Na své cesti se stoetl pouze s jedním vozem. Naštistí, ?e u? na nim nebylo co zlomit. Pouze poestal na chvíli vidit, eeho? vyu?il oidie kamionu a vyzkoušel si na nim své nárazníky. Byly v pooádku. Tedy alespoo do té chvíle, ne? se srazily s Lukášem. Kdy? se Lukáš probral z hlubokého bezvidomí, všiml si, ?e ten ohavný oidie je u? prye, jen rozbité blatníky le?ely na zemi. Posbíral tedy odpadlé koneetiny a plazil se smirem k domovu. Kdy? koneeni uvidil stiny svého domova, zaradoval se tak, ?e mu to sebralo poslední zbytky sil, tak?e opit ztratil vidomí.

Kdy? se probral, bylo kolem pul sedmé, vplí?il se výjimeeni dveomi dovnito. Kdy? se pomirni úspišni proplí?il minovým polem poed kuchyní, vpadl doprostoed rodinné veeeoe. "Jdeš zase pozdi!", zakoieeli oba rodieové soueasni. A také témio soueasni Lukášovi uštidoili takovou ránu, a? poodletil z jejich dosahu, co? bylo jeho štistí, proto?e tato rána byla za pozdní poíchod a druhá, ta která ho ješti eekala, bude za to, ?e se skoro bezchybni proplí?il peelivi strojeným minovým polem. Aby tedy udilal rodieum radost a aby se vyhnul inzultaci dobrovolni šlápl na

minu. "Práááááááásk", ozvalo se. Tentokráte v sobi nenašel tolik síly, aby se posbíral a tak musel být obitavými sourozenci odnesen do pokoje, kde mu sestra poišila alespoo ruce, aby se mohl dosešívat a dolepit u? sám.

Poté se odkutálel k popelnici na veeeoi. Mil však smulu, nebo? po pozoení jedné vyhozené miny explodoval. Z roztrhaného boicha na zem vylezlo nikolik za?iva spolknutých potkanu, které mil veera na obid, spousta litru piva a alkoholu vubec, a dalších vicí. Poté co Lukáš zjistil, ?e se do niho s chutí pustil veerejší obid zaeal darmo?routy odhánit. Potkani ho však nebrali na vidomí. Naopak ho ješti pohryzali. Lukáš se rozplakal a utekl do pokoje, vylít si zlost na mladších sourozencích. Jejich štistí bylo, ?e je nemohl dohonit ani náhodou. Lukáš, zmrzený, ?e nikoho

nechytil, šel alespoo zjistit kolik je hodin. Ty zrovna, ne moc poesni ukazovaly 20.00.

Odebral se do obýváku, nebo? toho dne mil dovoleno dívat se na televizi, a tak 2 hodiny zíral na televizor, který nebyl zapnutý, v domniní, ?e se nico uká?e. Škoda uteklo mu moc pikných pooadu, vidit ho tam nikdo, tak by mu ho tam bylo a? líto. Škoda, ?e ho nenapadlo tu televizi zapnout. "Ale tei u? je eas spát!, pomyslel si. Toté? si pomyslel i Lukášuv otec. A proto mu poesni v 22.00 dopadla na rameno jeho ruka. Vzápití byl Lukáš odvleeen do pokoje. Kde jím bylo mrštino na postel, jako s nijakou ne?ivou vicí, a? se jeho betonová postel otoásla. "Hrubián !", pomyslel si. Vzápití se otci odminil zdaoilým kopancem poímo do boicha. Ten mu to oplatil tak, ?e Lukáš byl zbaven starostí s usínáním. Poté byl pro jistotu spoután. To však ji? nevnímal.

Dobro noc !

Dobró noc !

ZPÁTKY

(Všechna jména v této pohádce jsou pouze dílem náhody, které autooi pouze trochu pomohli !!!)